1949 – Změna formy a názvu školy – Gymnázium; období krize

Školská reforma Zdeňka Nejedlého přinesla zásadní obměnu školského systému. Je zavedena povinná devítiletá docházka a vedoucí úloha KSČ se začala uplatňovat jako základní princip při řízení školství. Dochází k prosazování jediné ideologie – marxismu-leninismu a k potlačování jakýchkoliv odlišných názorů. Příkladem může být výuka náboženství, jež je postupně odbourávána. Ještě v roce 1953 z celkového počtu 550 žáků podalo přihlášku do vyučování náboženství 168 žáků, tj. 30,55 %, ale o deset let později jen 16 žáků z 585, tj. 2,73 %.

Mládež se začíná povinně organizovat v Československém svazu mládeže, přičemž účast bývá takřka stoprocentní. Organizace ČSM pořádala soutěže mezi třídami v čistotě a pořádku tříd, dodržování kázně, dochvilnosti, soutěžilo se o nejlepší nástěnku, ve sběru druhotných surovin ap. K udržování kázně a pořádku na chodbách i v jídelně sloužily svazácké dozory. Členové ČSM vytvářejí „kulturní úderky“, které vystupují na schůzích KSČ ve městě a okolí. Do maturitních komisí jsou jmenováni zástupci lidosprávy a zástupci ČSM, kteří měli důležitý vliv při celkovém hodnocení studentů. Také modré svazácké košile nabývají převahu nad tradičním společenským oblečením při všech slavnostních událostech.

Krize gymnázia vrcholí ve školním roce 1951-52, kdy je počet tříd snížen na pouhé čtyři. Do vyučování mohou stále zřetelněji zasahovat zástupci SRPŠ a ČSM a jejich nekompetentní kritika snižuje vážnost školy na veřejnosti. Jsou snižovány nároky na přijímací zkoušky, proto školu navštěvují i podprůměrní žáci. Navíc je kvalita školy posuzována dle počtu dostatečných a nedostatečných známek, jejichž přehled je pravidelně zasílán na školskou inspekci. Snižuje se rovněž úroveň maturit zásahem funkcionářů komunistické strany. Maturitu museli přerušit studenti, jejichž rodiče byli vyakčněni.

Od začátku padesátých let jsou prováděny nábory hochů na vojenské vysoké školy, které se pravidelně opakují prakticky až do roku 1989. Dlouhodobě se na okraj zájmu dostává volba učitelského povolání.

V roce 1951 nastala změna ve vedení školy, dosavadní ředitel František Šmilauer odešel do důchodu, jeho nástupcem se stal prof. Jaroslav Černý. Ten byl o dva roky později ze zdravotních důvodů nahrazen prof. Oldřichem Skládalem.

Vzrůstající napětí v důsledku trvání studené války ovlivňuje běžný chod školy. Studenti jsou nuceni zúčastňovat se veřejných manifestací za mír, proti válce, proti imperialismu. Na škole je založena odbočka SČSP, nově je zaveden předmět občanská výchova, který mohou vyučovat pouze učitelé pevného socialistického uvědomění.

Místo snahy o zkvalitnění výuky, jež by připravovala studenty k dalšímu studiu, se prosazuje názor priority dělnických povolání, což má negativní dopad na celkový ráz školy. Nejedlého školská reforma v praxi brzy prokázala svou neživotnost, a proto školní rok 1952-53 měl být posledním rokem nepodařeného modelu.