Ze vzpomínek první maturantky

Ze vzpomínek první maturantky z roku 1926 – Blaženy Tomečkové.

 

Po rozpadu Rakousko-Uherska v říjnu 1918 zůstalo okresní město Šumperk stále městem německým. Žila v něm jen malá česká menšina, v blízkém okolí však byly obce, jejichž obyvatelé přes svou ekonomickou závislost na německých zaměstnavatelích zůstali Čechy. Jejich zástupci hned po osvobození vyvinuli akci za uskutečnění dávného přání zřídit v Šumperku českou střední školu. Že jejich snaha byla oprávněná, ukázal předběžný zápis žáků do nové školy. Požadovaný počet uchazečů byl vysoko překročen, a tak Zemská školní rada vydala dekret o zřízení České státní reálky v Šumperku. Školní rok 1919 až 1920 naplnil dvě první třídy školy.

Počátky školy byly ovšem svízelné a problémů mnoho, škola byla sice z rozhodnutí Zemské školní rady založena, ale německá buržoazie, která stále ještě měla ve městě hlavní slovo, kladla všemožné překážky, aby ztížila první kroky k dosažení vzdělání svých českých zaměstnanců. Dobře vytušila, že vzdělaní lidé budou účinněji bojovat za své vymanění ze sociálního područí německých továrníků. Zásadním problémem bylo umístění školy. První stánek přidělený škole byl velmi nedůstojný. Dvě místnosti v suterénu tehdejšího ústavu pro hluchoněmé, které dříve sloužily za prádelnu. Jejich vybavení bylo nejprimitivnější, jaké si lze představit. Čtyři holé stěny, několik dlouhých stolů z nenatřených prken se zkříženými trnoži, u nich dlouhé lavice bez opěradel, psací plocha podle potřeby na kolenou žáků. Toto umístění velmi kontrastovalo s tehdy výstavnou budovou německého gymnázia. Materiální podmínky pro výuku byly naprosto nedostatečné, proto boj o vhodnější umístění trval dále a byl uzavřen na víc než 10 let tím, že pro školu bylo vyhrazeno jedno křídlo donucovací pracovny, jak se tehdy říkalo – robotárny. Tam dozráli první abiturienti do maturitního věku, ne sice v tom počtu, v jakém zaplnili první ročník, ale přesto jich bylo více než v kterémkoli ročníku do roku 1938.

Zdálo by se, že za takových podmínek nemohla dát škola potřebné vzdělání pro rozvíjející se technický pokrok. A přece z prvních 34 abiturientů 14 absolvovalo vysokou školu.

Reálka především připravovala studenty pro další technické studium, ale poskytovala rovněž všeobecné vzdělání i v ostatních směrech. Při značném důrazu na matematiku, fyziku a deskriptivní geometrii vzdělávala i ve dvou živých jazycích, němčině a francouzštině. Studenti mohli nepovinně navštěvovat i hodiny hudební výchovy, těsnopisu, ruštiny, dívky pak i hodiny ručních prací. Humanitní vzdělání ovšem nebylo prvořadé, ale žáci se obeznámili i s antikou, s jejími výtvarnými i literárními díly. Dostatečný důraz byl kladen na slovní a písemný projev. V nejvyšší třídě musel každý student připravit a předvést vlastnoručně zpracovaný ústní projev na samostatné téma.

První maturity se konaly na konci školního roku 1925/26. Písemné práce byly čtyři: z deskriptivní geometrie, z českého jazyka a obou povinných cizích jazyků. Zkoušky ústní se konaly ze čtyř předmětů: matematiky, jazyka českého, dějin ČSR. Čtvrtý předmět byl u žáků různý, ne však volitelný. Byla to buď fyzika, nebo cizí jazyk, a to ten předmět, v němž měl žák horší prospěch.

Jak svízelný byl nástup do školy v hladových poválečných letech, tak obtížné bylo zařazení absolventů do života při začínající hospodářské krizi na konci 20. let.

 

Zdroj: Almanach k 65. výročí založení gymnázia v Šumperku (1984)