Základy výroby (1960)

Za lepší spojení školy se životem.

 

Žáci výběrových tříd jedenáctileté střední školy v Šumperku mají v tomto školním roce jako na ostatních jedenáctiletkách nový vyučovací předmět: Základy výroby. Jeho úkolem je – jak říkají osnovy – dát žákům základní vědomosti z technologie a strojnictví základních výrobních odvětví, seznámit je se základy pěstitelství, chovatelství a mechanisace zemědělství. Má více spojovat školu se životem a prací našeho lidu, sbližovat naši studující mládež s dělnickou třídou a vychovávat ji ke komunistickému poměru k fysické práci.

Vyučování má dvě části, teoretickou a praktickou. Teorii se vyučuje 1 hod. týdně, praxe trvá 3-4 hod. týdně.

Organisačně bylo vyučování novému předmětu zajištěno už před prázdninami, takže od 1. září začalo jako vyučování ostatním předmětům. Vedoucí vyhlédnutých závodů spolu s funkcionáři stranických a odborových organisací byli o významu a smyslu nového předmětu informováni na schůzce organisované OV KSČ z podnětu školy už v dubnu. Všichni projevili pro nový předmět porozumění, takže přípravné práce proběhly bez zvláštních potíží. Pedagogickým vedením byli pověřeni s. učitelé, kteří mají k tomu potřebné předpoklady.

Jaké zkušenosti máme dnes, po uplynutí první poloviny školního roku?

Podívejme se, jak probíhá „pracovní den“ jedné třídy, která pracuje v ČSD dílnách v Šumperku. Vedoucím je s. ing. Müller, který jako bývalý žák ústavu má pro tuto práci plné pochopení. Od 8-9 je teorie, které se učí ve škole, neboť závod nemá vhodnou místnost. Probírá se partie z technického kreslení. Žáci se učí zobrazovat některé jednoduché strojní součástky podle předloženého vzoru. Po hodině se žáci převléknou do pracovního obleku a odcházejí za vedení svého třídního učitele, s. Kubíčka, který je pověřen pedagogickým vedením, do závodu. Tam se rozdělí na tři skupiny, které vedou zkušení mistři. Jedna skupina se seznamuje se základními postupy při opracování železa. Vedoucí je přivedl na pracoviště, postavil k určeným pracovním stolům, vždy k jednomu svěráku. Pilkou si uříznou z kovové tyče část, kterou pak opracují do předepsaných rozměrů. Při práci si stále opracování přeměřují dotykovým měřítkem. Po skončení úkolů odevzdají „výrobek“, který sám kontroluje kvalitu. Někomu to jde lépe, jinému hůře, ale všichni se snaží a mistr je spokojen. Druhá skupina pracuje v oddělení, kde se provádí demontáž motorů. Zde dělají žáci nejrůznější práce podle pokynů dělníka, kterému jsou přiděleni. Ve třetí skupině, kde se provádí opravy a úpravy částí motorů a vozů pracují žáci se stejným zájmem. Jedna dvojice zabrušuje uzávěr výpustného kohoutu na vodu, jiná kontroluje zámky od dveří vagonů, třetí dělá těsnění do motorů. Všichni jsou zaměstnáni a pracují se zájmem. Na besedě s vedoucími dělníky, na níž byl dosavadní průběh praxe hodnocen, vyslovili všichni spokojenost s dosavadním průběhem a uvedli další připomínky ke zlepšení. Podobný je i průběh vyučování základům výroby v jiných závodech. Dvě třídy pracují v textilních závodech v Šumperku, jedna v patronátním závodě ZPP, jedna v Kovozávodech v Šumperku, jedna v Petrově v závodě Velamos, jedna ve stavebnictví a jedna v zemědělství. Třída X.C, která pracuje mimo Šumperk v závodě Velamos v Petrově, má vyučování soustředěno vždy na 8 hodin jednou za 14 dní. Žáci začínají pracovat s ranní směnou a po skončené práci se stravují v závodní jídelně. Mají možnost “prožít“ jeden dělnický den, získávají nezkreslenou představu o provozu závodu, sžívají se lépe s dělnickou třídou. Práce v tomto závodě se žákům velmi líbí, pracují u strojů, zhotovují spolu s dělníky výrobky, které jsou užívány při výrobě kol a cítí se tak součástí celého výrobního procesu. Však také při prohlídce závodu nepoznáte, kdo je žák JSŠ a kdo dělník – pokud jsou oba mladí.

Dobré zkušenosti máme i s praxí v ZPP. V závodním časopise Novátor byla v listopadovém čísle zpráva „pozoruhodný úspěch“ z níž uvádím: „Podívejte se, řekl mistr, tady na tom mikrometru proměříte délku ferritové trubičky a je-li delší, než stanoví norma, tak ji na tomto konci ubrousíte na předepsanou délku…. atd…….. Dva chlapci z 10.A třídy JSŠ začali podle návodu mistra pracovat. Brzy ale přišli na to, že se to dá dělat mnohem rychleji a radostněji. A když mistr přejímal jejich práci byl překvapen, neboť pracovní výkon těchto dvou chlapců předstihl pracovní výkon zapracovaných dělníků. Nový pracovní postup svědčí o tom, že chlapci o své práci přemýšlí.“

Myslím, že k tomu není třeba nic dodávat. Na všech závodech dělníci žákům ochotně a trpělivě vysvětlují pracovní postup, všechno, nač se ptají jim zodpoví, zkrátka mají k nim soudružský poměr. Žáci se v závodě mezi dělníky cítí dobře, rádi tam chodí, na den, kdy mají základy výroby se těší a jsou zklamáni, když pro nějakou nepředvídanou překážku výuka odpadne.

Zatím nejsme spokojeni s průběhem praxe ve stavebnictví. Neprobírá vždy podle připraveného plánu, má mnohdy charakter brigádnické pomoci. Jsme si ovšem vědomi, že stavebnictví má řadu problémů, které jiné závody nemají. O zlepšení jednáme s vedením Stavebních závodů a věříme, že i zde dosáhneme zlepšení. I v zemědělství jsou některé potíže, hlavně se správnou organisací praxe v zimním období.

Co říkají rodiče? Vcelku přijímají nový předmět kladně. Na první schůzi SRPŠ měli někteří určité výhrady, např. ke způsobu výběru závodu pro jednotlivé třídy, k otázce pojištění žáků proti ev. úrazu a pod. Jiní měli obavy, zda žáci, kteří konají praxi ve strojírenském závodě, nebudou mít přednost při přijímání na techniku před těmi, kteří konají praxi na př. v zemědělství. Vládní usnesení ze dne 25. října 1959, kterým se schvalují zásady pro vyučování předmětu Základy výroby, dalo jasnou odpověď na většinu těchto dotazů.

Pravda, půl roku není dlouhá doba, aby bylo možno dělat definitivní závěry. Bude třeba ještě mnohé zlepšit, na př. zintensívnit pedagogickou propagandu na závodech, aby si všichni dělníci uvědomovali, že spoluvychovávají budoucí inteligenci, nebo navázat užší spolupráci mezi skupinami ČSM na závodě a škole (zatím se to projevilo ve dvou společných svazáckých akcích) a pod. Ale přesto už dnes považujeme zavedení předmětu Základy výrovy do učebního plánu JSŠ za přínos pro správnou výchovu mládeže a věříme, že bude plnit poslání, které mu bylo osnovami určeno.

Přehled závodů, na kterých se vyučuje Základům výroby:

 

IX.A třída        závod Hedva 10 v Šumperku.

IX.B -„-            závod ČSD – dílny, Šumperk.

X.A -„-             patronátní závod Závod první pětiletky v Šumperku.

X.B -„-             závod Moravolen 01 Šumperku.

X.C -„-             závod Velamos Petrov nad Desnou.

XI.A -„-            JZD, Temenice.

XI.B -„-            Pozemní stavby v Šumperku.

XI.C -„-            Kovozávody v Šumperku a Čs. automobilové opravny v Šumperku.

 

V Šumperku dne 23. února 1960.

 

 

Zdroj: Kronika škola 1957 – 1963