Vzpomínky Ctirada Medlíka

Ctirad Medlík, maturitní ročník 1946-1947, zástupce ředitele na gymnáziu 1963-1977, prof. gymnázia 1985-1989.

 

Jsem pamětníkem ještě předválečného vynikajícího českého školství v Šumperku. Sice jsem v době těsně předválečné chodil do sousední obecné školy T. G. Masaryka, ale bezprostřední blízkost gymnázia vytvářela zjevnou kontinuitu a společné kulturní i politické reakce na složitost této vypjaté, těsně předválečné doby. Společně, a už zcela uvědoměle, jsme jako žáci společně s gymnazisty bouřlivě prožívali protičeské henleinovské provokace, jakou bylo třeba vandalské poškození busty TGM, umístěné už tehdy mezi oběma českými školami a symbolizující ve své podstatě homogennost českého šumperského školství v boji o republiku.

Ihned po válce jsem se vrátil a nastoupil jsem jako septimán na naše gymnázium. Plný poválečného entuziazmu jsem jako student prožíval tu těžkou, ale krásnou dobu, kdy se osvobozené české gymnázium znovu tvořilo nejen formováním kvalitního mladého profesorského sboru, ale i zcela nového studentstva. V první oktávě studovalo 11, v naší septimě 13 a v sextě 16 žáků. Toto studentské společenství, to byli mladí lidé navrátivšího se českého obyvatelstva z českého okolí, kteří nemohli za války studovat, a studenti nových osídlenců. Tato situace se ovšem týkala i tříd nižších. Přesto: i při této různorodosti se vytvářelo, a to nevídaně rychle, souručenství studentů bez ohledu na třídy, které si iniciativně vytvořilo vlastní samosprávu na dobré úrovni koordinující kulturně společenskou a sportovní činnost. Byli to studenti ze tří nejvyšších tříd, jejichž jména by měla být zaznamenána v jiných souvislostech, a to po zásluze. Vytvořil se hudební a divadelní soubor, začal se vydávat časopis. V roce 1946 početná delegace gymnazistů, kteří byli zároveň iniciátory krajského výboru svazu studentstva v Šumperku, se zúčastnila světového kongresu studentstva v Praze. Zrovna tak jsme byli spoluorganizátory prvních poválečných Majáles. Všichni naši studenti pochodovali v majálesovém průvodu v amerických námořnických uniformách, dodaných tehdy organizací UNRRA. Pokud mohu tuto dobu jako tehdejší student posoudit s patřičným historickým odstupem, byla to doba pro nás krásná a pro vytváření nové české tradice mimořádně důležitá.

Podobným procesem procházel i profesorský sbor. Bylo velikým štěstím pro školu, že v něm ihned od začátku působí mladí, velmi schopní pedagogové, jejichž příchod do Šumperka byl i činem vlasteneckým, a že byl tento nadšený kolektiv veden velmi citlivě a velkoryse skvělým člověkem, ak. sochařem Františkem Šmilauerem, vtisknuvším škole hned od začátku vysokou kulturně společenskou úroveň. Rád bych ovšem vzpomněl na ty, kteří se vysokým dílem podíleli na mimořádně dobré výchovně vzdělávací úrovni ústavu nejen při studiích, ale i poněkud později, a to i v pedagogických kruzích daleko přesahujících proporce ústavu i města. Předem se omlouvám za nedostatečný výčet všech zasloužilých: češtinář Dr. Svat. Cenek (mimo jiné vedl i naše první taneční, organizované v největší učebně), fyzik Dr. Vojtěch Pliska, chemici Jiří Minks a Vilém Kožnárek, Marie Votavová – latinářka, historik Dr. Jan Jersák, dramaticky zesnulý francouzštinář Jan Klein, zeměpisec a organizátor sportovního života Čeněk Ščudla, angličtinářka Dr. Škorpišová, můj třídní – matematik Karel Brtek, ředitel školy Oldřich Skládal. To byli ti první, ti mne učili. Těm hluboký osobní dík.

O ostatních se v tomto Almanachu jistě zmíní další pamětníci. Přesto bych rád ještě s úctou jmenoval ty profesory, kteří přišli na ústav těsně poté. Prof. Zdenka Berčuková a Oldřich Tacl, kteří na ústavu zůstali až do svého odchodu do důchodu a dodnes s ním udržují kontakt, patří bezesporu do výše jmenované skupiny.

Tato víceméně nostalgická vzpomínka chce zároveň vyslovit svou hlubokou úctu právě k této generaci pedagogů a studentů, kteří napsali jednu z nejvýznamnějších kapitol 75leté historie našeho ústavu, kterou bych charakterizoval jako „poválečné znovuzrození“ ústavu, jehož pedagogové a významné množství bývalých studentů tvoří jeden ze základních intelektuálních pilířů českého politického, kulturního, sportovního i ekonomického života nejen Šumperka, ale i jeho širokého okolí. Jsou prapůvodci skvělé pověsti města v celé naší republice i mimo ni. Mnozí zaujímají význačná místa v politické, kulturní i vědecké struktuře našeho státu. To mohu potvrdit jako dlouholetý zástupce ředitele i pedagog ústavu, zrovna tak jako politický představitel města v posledních letech.

Sedmdesát pět let v historii národa není doba natolik dlouhá, aby vytvořila dlouhodobé tradice, ale tatáž doba v historických souvislostech boje za českou současnost našeho pohraničí je gigantickým údělem a novou historickou situací v novodobých českých dějinách.

Díky ústavu, jehož jsem maturantem i bývalým pedagogem; díky za to, že jsem mohl být při tom.

 

Zdroj: Almanach k 75. výročí založení gymnázia v Šumperku (1994)