Řeč prof. Adolfa Slavíka při předání praporu (1934)

Dne 10. června 1934

 

Slovutný pane předsedo sněmovny poslanců, dovolte mi, abych Vám poděkoval jménem profesorského sboru státního československého reálného gymnasia v Šumperku za poctu, kterou jste prokázal našemu ústavu svým proslovem k žactvu a svojí vzácnou účastí při dnešní naší školní slavnosti.

Milá mládeži, studenti a studentky!

Dnešním dnem stáváte se vlastníky praporu, darovaného vám rodičovským sdružením a jeho příznivci. Je to krásný dar, z něhož můžete míti upřímnou radost a na který můžete býti právem hrdi. Prapor ten je však mimo jiné také poutem, jež vás pojí v četu lidí se stejným cílem. Není a nebude vaším úkolem pod tímto praporem bojovati, je však, a bude vždy vaší povinností se pod tímto praporem připravovati k boji, k boji sice nekrvavému, ale v přítomné době jistě těžkému, k boji o životní zabezpečení. Zbraně, jimiž se musíte pro tento boj ozbrojiti, nejsou z oceli, jsou to zbraně ducha, jsou to vědomosti. Budete-li jimi dokonale vyzbrojeni, pak bohdá dojdete cíle, pak bohdá se jednou splní toužebná přání vaše, vašich rodičů i naše, přání, abyste si jednou vlastními silami, vlastní prací duševní vydělali „chléb náš vezdejší“, stali se platnými členy národa, ze kterého jste vyšli a jemuž náležíte, a tím platnými členy celé lidské společnosti.

Mladí přátelé! Stáváte se vlastníky tohoto krásného praporu v témže roce, kdy náš ústav opouští jeho první ředitel. Jak vám je jistě všem známo, byl náš pan ředitel jmenován na vlastní žádost ředitelem reálného gymnasia v Olomouci, kam nastoupí počátkem příštího školního roku. Ústav, v jehož čele je dosud, spravoval po více než osm roků. Práci, kterou za tu dobu věnoval na jeho vybudování, vybavení a vedení – nehledě k práci, již vykonal mimo školu, a která je nemalá – tu práci by bylo, myslím, možno vhodně oceniti prostými slovy, podobnými těm, jak je čtete na známém vám obraze umístěném tam na chodbě v gymnasiu mezi sborovnou a hovornou, tj. slovy: Ředitel František Haderka zasloužil se o náš ústav. Je na vás, studenti a studentky, byste byli panu řediteli za tu velkou práci vděčni. A jsem přesvědčen, že mu svoji vděčnost nejlépe projevíte tím, když budete vždy pamětlivi těch krásných – již zde citovaných – slov, jež vám dal vyrýti na špici praporu, kterou on daroval: „Pro pravdu a dobro národu i vlasti buďte vždy první“.

 

Zdroj: Kronika státní reálky a českého státního reálného gymnasia v Šumperku