Osobní vzpomínka na ředitele Vratislava Drtila (1919–1993)

Pan Vratislav Drtil byl ředitelem na střední ekonomické škole v Šumperku po mém nástupu na školu v roce 1969 poslední dva roky. V kariéře středoškolského profesora byl prvním v řadě mých ředitelů a mohu tedy dnes s odstupem času srovnávat a hodnotit.

Po tolika létech bylo téměř nemožné sehnat v archivech důležité osobní informace, kdyby nebylo   obětavosti tamějších pracovníků. Aktuálně realizovaná informační politika GDPR zkomplikovala badání a v důsledcích i historické poznávání.

Ve své vzpomínce připomínám to, co považuji za podstatné, charakteristické, méně známé a snad i zajímavé. Almanach je k tomu příležitostí vždy. Každý další ročník se svým obsahem ke stejnému tématu liší. Ve starších ročnících se často vyslovuje i sám dotyčný, později je nutné si uvědomit, že řada pamětníků již odešla a škola žila dál.

Je škoda, že se životní dráze učitelů věnuje málo pozornosti, většinou není zdokumentována, bývá zapomenuta, a přitom nám všem ovlivňovala nezanedbatelnou část života. Co bych dal za to, kdybych si na sklonku života mohl s odstupem desítek let s některými svými váženými učiteli promluvit. Vzal jsem si proto za úkol přiblížit pro všechny časy ze života pana Vratislava Drtila, kterého by dnes určitě zdobil titul Mgr., to, co považuji za jedinečné, poučné a možná i následování hodné

Vratislav Drtil byl vaším krajanem. Narodil se v Pískově u Troubelic. V Šumperku, kde převládalo německé obyvatelstvo, chodil do české obecné školy v létech 1925–1930 a následně do roku 1938 navštěvoval státní reálné gymnázium. Potom odešel do Prahy na Státní pedagogickou akademii, kde po ročním studiu získal aprobaci pro výuku na obecné škole. V té době již republiku nahradil Protektorát a Šumperk byl říšským městem. V dalším roce byl hospitantem na obecných školách v Praze a Přerově. Potom dva roky pracoval jako dělník u silnic a na dráze v Přerově. Do školství se vrátil jako výpomocný učitel a učitel čekatel na měšťanských školách v Přerově a okolí. Od května 1944 byl rok totálně nasazen jako pomocný dělník. V srpnu 1945 se vrátil do Šumperka, kde do roku 1957 postupně vyučoval na měšťanské, obecné a střední škole. Od roku 1942 do roku 1947 absolvoval odborné zkoušky k získání aprobace pro vyšší stupeň základní školy a výuku světových jazyků, dějepisu a zeměpisu. Od roku 1954 začal dálkově studovat na filozofické fakultě v Olomouci ruštinu a němčinu a již v září 1957 nastoupil jako středoškolský profesor na vyšší hospodářskou školu v Šumperku, předchůdkyni pozdější střední ekonomické školy a dnešní obchodní akademie. V roce 1960 studium v Olomouci zakončil a od roku 1962 do roku 1971 byl ředitelem střední ekonomické školy. Potom byl přeložen na šumperské gymnázium a jmenován jeho ředitelem. V letech 1973-1974 musel ještě absolvovat dvouleté funkční studium. Z gymnázia odešel v roce 1979 a stal se učitelem na středním odborném učilišti v Šumperku, kde rád a úspěšně vyučoval i po odchodu do důchodu. Drtilovu profesní dráhu oceňuji jako cílevědomou, poctivou a logickou.

Jako většina někdejších sociálních demokratů byl po roce 1948 dlouholetým členem KSČ a společensky angažovaným občanem. Za to byl uznáván a oceňován. Přitom podle mne nic nepředstíral a určitě nepřeháněl.  Byl člověkem prakticky zaměřeným, rozuměl lidské psychice, v pracovních a osobních vztazích preferoval spíše toleranci a vyvážený přístup.

Pokud mohu za dobu svého pětiletého působení na střední ekonomické škole v Šumperku školu hodnotit, myslím, že byla ještě klasická, stabilizovaná, s nevelkým, ale kvalifikovaným a vcelku sladěným učitelským sborem. My mladí jsme dostali příležitost a byli jsme přitom nenápadně sledování a přátelsky ve svých nedostatcích korigováni. Ředitel Drtil neměl rád starší kolegy, kteří už poněkud polevovali ve svém pedagogickém působení. Přes výzvu jsme mu v této záležitosti nepomohli. Překvapilo mne, že se dokázal přenést přes osobní nepřátelství jednoho člena sboru, který si při poradách vždy četl noviny a byl tedy pro jistotu křestním jménem dotazován, zda i on úkol zaznamenal. Na mladého kolegu, který byl velkým skautem, přišlo z jeho dřívějšího působiště dobově formulované udání. Ředitel Drtil ho po varování roztrhal. Aniž jsem o tom věděl, zabránil v mé aktivaci do armády podle branného zákona na neobsazené místo finančního náčelníka v Zábřehu s odkazem, že mám rodinu, sotva jsem se vrátil z vojny a je mne ve škole zapotřebí. Když jsem o jarních prázdninách sháněl v Ústí nad Labem na KNV kantorské místo s bytem, vytkl mi to přátelsky s doporučením, abych to příště nedělal. Prověrky po událostech roku 1968 nedopadly na škole dobře. Až na jednu výjimku postižení, kteří museli odejít, nebyli profesně zlikvidováni, mohli učit jinde. Školu provozně vedl zkušený a pracovitý zástupce Ing. Jindřich Pavlíček, odborně nás řídil Ing. Zdeněk Burda. Na pořadu dne bylo přemístění šaten do suterénu budovy, celková oprava budovy, náhrada přestárlého školníka. Tyto akutní úkoly již ponechal ředitel Drtil svému nástupci Ing. Jiřímu Tvrdoňovi a dokázal ho za to veřejně pochválit a ocenit.  Úkolů nám přibylo, ale rozvinulo se v podstatě to, co už bylo předtím založeno. Stal jsem se třídním na denním studiu a musel jsem se postarat o počítač, který jsme na školu dostali z redistribuce už v roce 1971.

S Vratislavem Drtilem jsem se pak potkával skoro denně v ranním městském autobuse. Jeli jsme stejným směrem, on z dřívější zastávky pod Vyhlídkou, já ze sídliště Sever II, do stejné zastávky poblíž gymnázia. Já jsem předával malého syna své tchýni k hlídání a pak spěchal do své školy. Vždy jsme spolu prohodili několik slov. Ještě se mi vybavuje, jak jsem po návratu z vojny a v rámci konkursu na učitelské místo opustil dosavadní zaměstnání a byl pozván k řediteli Drtilovi domů na první seznámení.  Bydlel tehdy v bloku budov, ve kterém je gymnázium. Čekal jsem skoro hodinu, než se vrátil ze stavby domku, kterému říkal samoobsluha.  Dlouhou chvíli mi krátila rozhovorem ředitelova manželka. Zvládl jsem i upřený a zkoumavý pohled dvou přítomných dospívajících dcer.

Na šumperské škole jsem se tedy jako kantor zaučil, odborně se odpíchl ve výuce výpočetní techniky, kterou mi z kapacitních důvodů přidělil Ing. Pavlíček, natolik, že jsem se stal užitečným po návratu do Prahy na jiné škole, kde s odstupem tří let teprve stejný počítač dostali. Ještě dlouho jsem na šumperskou školu vzpomínal, i když jsem se dostal na renomovanou střední ekonomickou školu ve Vršovicích s věhlasným ředitelem Dr. Lukšem.  Se šumperskými rodáky jsem se v Praze později potkával i mezi inspektory, na ministerstvu školství a ve výzkumném ústavu odborného školství. Bylo to příjemné a užitečné. Na začátku všeho byl člověk Vratislav Drtil.

 

Autor: Ing. Ladislav Havlíček