Proslov ministerského rady R. Neuhöfera

Proslov ministerského rady R. Neuhöfera v neděli 21. června 1931 v rámci slavnostního oficiálního otevření nové budovy ústavu:

 

„Velevážené shromáždění!

Mám čest pozdraviti Vás jménem pana ministra školství a národní osvěty, jejž neodkladné práce úřední tyto dny povolaly jinam, takže nemůže býti dnešní slavnosti osobně přítomen. Želí této okolnosti, ale právě proto tím důtklivěji rozkázal, abych vyřídil, že vzpomíná dnes radostné události v Šumperku a že přeje mladé střední škole v nové budově všeho zdaru do budoucnosti.

Vážení přátelé! Památný den dnešní nutí nás, abychom na krátko myslí zaletěli do minula. Před patnácti lety bylo pro nás nemyslitelno, co dnes se tak skvěle uskutečnilo; před patnácti lety končila pro nás hranice oblasti, ve které se podařilo zříditi české výše organisované školství, Zábřehem, a nikdo se neodvážil mysliti na to, že by bylo možno postoupiti dále na sever. Sotva změněné státoprávní poměry poskytly místo jiným možnostem, na prvním místě se upjala pozornost nové státní správy školské na severní Moravu a tak došlo hned v nejrannějším období k založení české státní reálky v Šumperku, která našla útulek na obvodu města v místnostech, jež jí pronajal zemský výbor moravský. Předvídavost těch, kteří dali počátek tomuto dílu, nebyla zklamána, neboť ústav utěšeně rostl a vzkvétal, stávaje se zřejmě ohniskem kulturního snažení všeho českého obyvatelstva v severním hrotu Moravy.

Není divu, že místnosti ochotně pronajímané stávaly se mu těsnými a že i typ ústavu se ukázal býti pro zdejší poměry úzce vymezený. Proto byla reálka změněna po jednání s příslušnými ústavními činiteli v reálné gymnasium a záhy se počalo jednati o pořízení nové budovy pro tento ústav. Taková veliká věc se nepořídí přes noc ani ve vnitrozemí, v místě, kde náhodou jsou všecky poměry příznivy; proto nesmí nikoho udivovati, že jednání táhlo se déle zde, kde bylo nutno si vytvořiti všecky základní předpoklady.

Pomalu zrálo velké dílo, ale tím lépe pro ně, neboť šlo se kupředu krok za krokem a každý krůček se trvale zabezpečoval. Bylo získáno místo, jedno z nejkrásnějších a nejvýhodněji položených v nové části města a byl opatřen architekt, který v oboru staveb tohoto druhu nebyl nováčkem. Projektoval dílo, které svým řešením šťastně zapadlo do celkového obrazu města; ale na jeho projektu bylo neustále pilováno, až do poslední chvíle a byly uplatněny všecky zkušenosti, kterých jsme zatím nabyli. Důkazem toho jest, že na stavbě již započaté podnikli jsme změny, diktované požadavky účelnosti a úspornosti, takže na konec vznikl celek, kterému nikdo nemůže vytýkati nadměrnost, ač na druhé straně je tu pamatováno na vše, co tvoří moderní komfort střední školy po stránce vědecké, výchovné a sociální. Připouštíme, že požadavky ty nejsou ovšem tak jednoduché, jako to bývalo za naší mladosti, kdy stačilo střední škole osm učeben, ředitelna a tři místnosti na knihy a pomůcky; máme dnes požadavky větší, ale výhradně diktované skutečnou potřebou.

Až se podíváte po slavnosti na opatření, která jsou tu učiněna pro vyučování fysice, chemii, přírodopisu, kreslení a tělocviku, až si prohlédnete místnosti úřední, až se přesvědčíte, že je tu pamatováno i na potřeby sociální péče, až shledáte, že není zapomenuto na nejrůznější potřeby zdárného vyučování, až do toho nádherného klavíru, pěkného hřiště a botanické zahrady, zaradujete se s námi a řeknete: Zaplať Bůh, že naše děti to mají mnohem lepší, než jsme to mívali my.

To vše vyžadovalo mnoho práce, mnoho starostí a mnoho usilování. Dnes je všecko hotovo a já propouštím toto dílo z dosavadní péče, odevzdávaje je řediteli ústavu, profesorskému sboru, žactvu a Vám všem, vážení přítomní, v pevném přesvědčení, že dobré dílo se podařilo. Ústav má dnes všecky podmínky svého vývoje, vnitřní i vnější. Stal se vskutku nezbytnou záštitou všeho českého obyvatelstva z území pod Pradědem podél Jeseníků od Hanušovic až k Šternberku a obdržel nyní stánek, v němž jeho rozkvět jest navždy zabezpečen.

Jménem ústřední správy školské přeji ústavu, aby pokračoval na dráze šťastně započaté a přenesl požehnání všem, pro něž jest určen. Děkuji všem, kdož se přičinili o zdar tohoto díla, bez rozdílu, úřadům, projektantovi, stavitelům, řemeslníkům i dělnictvu; děkuji zemskému výboru moravskému za poskytnutí pohostinství, městu Šumperku za projevenou blahovůli, všem činitelům veřejným i soukromým za všestrannou podporu. Jsem přesvědčen, že ústav tento bude se v novém sídle zdárně rozvíjeti a že jeho studující mládež, vychovaná k vážné práci a k ušlechtilému soužití s příslušníky druhé národnosti, bude bezpečně pracovati v duchu státním na dalším rozvoji kraje.

České státní reálné gymnasium v Šumperku nechť v tomto svém sídle vzkvétá a přetrvá věky!“

 

Po projevu slavnostní shromáždění pokračovalo:

 

Když se utišil bouřlivý potlesk celého shromáždění, jímž byla kvitována tato slova, promluvil referent ústavu, vrch. škol. rada A. Ždímal. Porovnávaje to, co ústav dnes má, s tím, co měl při svém vzniku, nabádal profesorský sbor i žactvo k usilovné společné práci, v níž jest největší síla člověka. Vzpomíná počátků ústavu, napomíná k šetření krásné budovy i zařízení ústavního a přeje škole, aby vychovávala zdárné občany i národovce. Okresní hejtman Fr. Novotný pozdravil pak shromáždění jménem zemského presidenta, presidia zem. úřadu i zem. škol. rady, jakož i ministerstva veř. prací; vytýkaje význam dnešní slavnosti, spojené s odhalením pomníku presidenta republiky, připomíná Masarykovo napomenutí k mládeži a přeje ústavu všeho zdaru. Za okrsek Nár. Jednot na Šumpersku pozdravil radostně novou českou střední školu p. lesmistr J. Vepřek z Bludova, načež prostince, ale velmi srdečně vzpomněl nejrannějších počátků ústavu p. Vlad. Buchta, želez. podúředník v. v., bývalý člen Národního výboru šumperského z r. 1918. Upřímně zhodnotil zásluhy zesnulého říd. učitele Edv. Kubíčka i prvních pracovníků ze sboru profesorského. Skončil přáním všeho dobra škole, kterou severomoravští Čechové milují. Potom přikročil ředitel ústavu k zakončení slavnosti návrhem pozdravného telegramu presidentu T. G. Masarykovi. Když byl přijat souhlasným potleskem, slibuje jménem svým, jménem profesorského sboru i jménem žactva říditi se zásadami právě vyslovenými, přejímá budovu, tento vzácný dar a vážný závazek do budoucna, děkuje všem, kdož jakkoli se o ústav zasloužili a provolává ústavu: vivat, crescat, floreat.

Po ukončení slavnosti v tělocvičně odebrali se hosté k pomníku presidenta T. G. Masaryka, stojícího u ústavní budovy. Zde po přehlídce čestné roty generálem A. Hanákem pronesl skvělou řeč o významu presidentovy osobnosti sekč. šéf ministerstva spravedlnosti Dr. Lány. Jeho vzácný rozbor životního díla T. G. Masaryka bude pro žactvo uchován tiskem.

Odpoledne byly na sokolském stadiu lehkoatletické studentské závody, jichž se zúčastnili zástupcové 4 středních škol. Vítězství dobylo reál. gymnasium v Opavě. Abiturientským věnečkem ve voj. zátiší byly slavnosti ukončeny.

 

Zdroj: XII. výroční zpráva Státního reálného gymnasia v Šumperku (1931)