Vzpomínka na paní profesorku Zdeňku Berčukovou

Letošní 100. výročí založení šumperského gymnázia (1919-2019) je pro nás, bývalé studenty, příležitostí vrátit se ve vzpomínkách do studijních let, zavzpomínat na spolužáky a pedagogy, se kterými jsme se v průběhu svého gymnaziálního vzdělávání každodenně setkávali. Moje vzpomínky sahají do šedesátých let minulého století (SVVŠ, 1962-1965).

Měli jsme štěstí. Mezi našimi pedagogy bylo několik skutečně vzácných osobností. Vzpomeňme například profesory Ctirada Medlíka,  Vítězslava Pokorného, Františka France, Naďu Wellechovou, Karla Brtka, ale mohla bych jmenovat i mnohé další…

Mezi učitele, na které se nezapomíná, patřila po několik generací studentů bezpochyby i naše třídní, paní profesorka Zdeňka Berčuková, která na šumperském gymnáziu vyučovala v letech 1950 až 1981, tj. téměř po celou svou profesní dráhu.

Byla pedagogem tělem i duší. Pedagogická práce pro ni byla celoživotním posláním a vykonávala ji s energií sobě vlastní, se vší zodpovědností, a hlavně s láskou.  Svými osobnostními rysy byla svým studentům vždy příkladem – ve vší své činnosti byla mimořádně zodpovědná, důsledná a usilovná. Neustále si zvyšovala a postupně i rozšiřovala své odborně-předmětové kompetence (francouzština, latina, dějepis). A když škola potřebovala vyučujícího španělštiny, pustila se se vší vervou do studia a rozšířila si aprobaci o španělský jazyk. Paní profesorka se také podílela na tvorbě a posuzování učebnic francouzského a latinského jazyka.

Mí spolužáci budou zajisté souhlasit s tím, že paní profesorka Berčuková byla velmi přísná až autoritativní, ale také spravedlivá a v hodnocení studijních výsledků svých studentů vždy objektivní.  Výborný student mohl u paní profesorky dostat kdykoli nedostatečnou stejně tak, jako ten nejslabší výbornou. Jak náročná byla k sobě, tak náročná byla i ke svým studentům. Na úspěšné a neúspěšné je však nikdy nerozdělovala, všechny podporovala stejnou měrou a všechny měla stejně ráda. Pro své vzdělávací cíle nás dokázala motivovat a za naše vynaložené úsilí a dobré výsledky práce chválou nešetřila.

Důsledný přístup paní profesorky ve všech vzdělávacích aktivitách i ve výchovné činnosti přinášel ovoce v podobě úspěšných absolventů, kteří si z gymnázia kromě výborných vědomostí a jazykových kompetencí odnášeli díky paní profesorce také lásku k francouzštině a dalším jí vyučovaným předmětům. Za přísným pohledem a přísným hodnocením stála přirozená autorita paní profesorky, vyvážená její laskavostí a upřímností.

Úroveň francouzštiny na šumperském gymnáziu v době působení profesorky Zdeňky Berčukové měla v odborných kruzích velmi dobrý zvuk.

Paní profesorka měla výbornou paměť. I po několika desetiletích si pamatovala nejen jména svých studentů, ale i mnoho historek a události z jejich studentského života. Na našich třídních setkáních po letech, kam ráda chodívala, jsme se zase na pár hodin stávaly jejími studentkami (pozn.: naše třída byla ryze dívčí…). Životní dráhu svých studentů sledovala i po jejich odchodu ze školy a potěšila ji každá zpráva o tom, jak se jim v osobním či profesním životě daří. A jak bývala pyšná na úspěchy svých studentů!

Zdeňka Berčuková se narodila se 17. června 1923 v Sokolnicích u Brna. Maturovala v roce 1942 na 1. dívčí reálce v Brně.  Vysokoškolská studia absolvovala v roce 1948 na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, v oboru učitelství francouzského a latinského jazyka. Svou aprobaci si postupně rozšířila o dějepis (FF UP Olomouc, 1957) a o španělský jazyk (FF UP Olomouc, 1968).

V letech 1948 – 1950 působila jako „suplující státní profesorka“ na několika středních školách – v Němčicích, Uničově, Telči a Přerově. Osudové spojení paní profesorky a šumperského gymnázia začíná dnem 15. 9. 1950, kdy dostává z Krajského národního výboru v Olomouci Služební lístek tohoto znění: „Přikazujeme Vás dnem 1. září se zpětnou platností službou na gymnásiu v Šumperku…“.

Celý svůj další aktivní i seniorský život už paní profesorka prožila v Šumperku. Osud jí nedopřál vlastní rodinu a děti, a tak svou lásku věnovala své neteři Zdeničce, její rodině a… svým studentům. Dlouhé roky žila se svým otcem, kterého v Šumperku také doopatrovala.

Odchod do starobního důchodu v roce 1981 neznamenal pro paní profesorku utlumení aktivní činnosti. Právě naopak: nadále vyučovala (až do roku 1989) ve sníženém pracovním úvazku na „svém“ gymnáziu, využívala svých jazykových kompetencí k podpoře různých mezinárodních kulturních akcí, vyjížděla do zahraničí s dětským pěveckým sborem Motýli, doučovala studenty a v jazykových kurzech vyučovala francouzštinu, němčinu, latinu i španělštinu. Její velkou zálibou, kterou však mohla naplno začít realizovat až po roce 1989, bylo cestování. Především do její milované Francie, kde v roce 1947, jak nám často vyprávěla, měla možnost studovat na pařížské Sorbonně.

Poslední roky života paní profesorky nebyly z důvodu zdravotních potíží velmi radostné. Obdivuhodné však bylo, že nikdy nepropadala beznaději. Žila vzpomínkami na svůj bohatý život, který zasvětila šumperskému gymnáziu, svým studentům a práci, kterou měla tak ráda. Opustila nás 9. srpna 2012.

Za dlouhá léta svědomité pedagogické práce si paní profesorka Zdeňka Berčuková zaslouží naše uznání a díky. U příležitosti 100. výročí založení šumperského gymnázia, kde téměř po celý svůj aktivní život působila, věnuji paní profesorce s úctou a upřímným poděkováním za vše, čím mne odborně i lidsky obohatila, tuto vzpomínku.

 

Autorka: PhDr. Jitka Smičeková, CSc.

(rozená Klimešová)

 

Pozn.: Autorka, výrazně motivovaná svou profesorkou Zdeňkou Berčukovou, vystudovala na Filozofické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě studijní obor učitelství latinského a francouzského jazyka. V oboru Teorie vyučování latinského jazyka a literatury vykonala státní rigorózní zkoušku a následně obhájila v oboru francouzská lingvistika svou dizertační práci. Působila na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského a v Ústavu pro další vzdělávání učitelů v Bratislavě. Od roku 1995 do roku 2012 pracovala na nově založené Filozofické fakultě Ostravské univerzity v Ostravě jako odborná asistentka a vedoucí Katedry romanistiky.