Michal Horáček (absolvent 2019) – Stylistická cvičení z jazyka českého Naše škola

1)

Naše škola, naše gymnázium, naše alma mater. Naši studenti, naši spolužáci, naši učitelé. Naše učebny, naše tabule, naše sešity, naše učebnice.  Naše lavice, naše škamna, naše úkoly, naše testy. Naše tělocvična, naše laboratoře, naše experimenty, naše studium. Naše mládí, náš rozum, naše nerozvážnost, naše nevinnost, naše lumpárny. Naše dospívání. Naše minulost, naše budoucnost, naše vzpomínky, naše slzy, naše nostalgie. Naši kamarádi, naši přátelé, naši spolužáci, naši učitelé. Naše škola.

2)

Začátkem prázdnin,                                      Nám všem tady,

Měšťánek zadává test.                                  zvonek naposledy zvoní,

Studenti pláčou.                                            veliký smutek.

3)

Jeden školní den

Zvoní. Do dveří z melounového cukru vchází revizor. Rozhlédne se po Gondoru a ptá se, kde je Hamlet. Anna Karenina odpovídá, že má bílou nemoc. Revizor vytáhne z jedné i z druhé kapsy povídky, čteme. Spolužák zvládá číst i pojídat zelenochrupku zároveň. Zvoní. Zvoní. Jsem celý excitovaný. Při skrytém varu oxiduji poslední zbytky glukosy, snažím se nanést na celulosu zanesenou sazemi vzorce benzenových jader. Dopsala mi methylmodř. Snad to nebude orbital s. Zvoní. Zvoní. Bolí mě caput, manus i gaster. Výklad o skeletu je ale velmi poutavý. Od humeru k ulně je směr distální, naopak proximální. Od obratlů lumbálních k thorakálním je směr kraniální, naopak kaudální. Dále pak směr laterální, mediální, pronace, supinace, inferior, superior. Už to, pane kolego, chápete? Zvoní. Zvoní. Pozoruji koherenci světla na optické soustavě okna. Pozoruji, že gravitace stále funguje, s přibývajícím věkem bohužel stále více. Pozoruji prodlužující se geometrické stíny stromů. Pozoruji disperzi elektromagnetického vlnění na kapalině, tvořící tělesa sférických tvarů. Zvoní. OBĚD!!!

4)

Pro milovníky Terryho Pratchetta: Je tohle můj učitel češtiny?

Je tohle můj učitel? Říká to: „Noscas te ipsum.” To není můj učitel, to je paní Pálková.

A je tohle můj učitel? Vesele tleská a říká: „Tak se pěkně rozesaďte.” To není můj učitel češtiny, to je pan Měšťánek.

A co zde, není toto můj učitel? Říká: „Chtělo by to nějakého předskokana na rozjezd.” To není můj učitel. To je pan Bezděk.

A je tedy tohle můj učitel? Říká: „Chceš jednu mezi rohy?!” Ano. To je můj učitel češtiny, pan Říhovský.

5)

Učitel (autorem básně je Václav Havel)

      s         s         s         s         s         s 
     o s       o s       o s       o s       o s       o s
    f  i      f  i      f  i      f  i      f  i      f  i
   y   s     y   s     y   s     y   s     y   s     y   s
  s    i    s    i    s    i    s    i    s    i    s    i
 i     s   i     s   i     s   i     s   i     s   i     s
s      i  s      i  s      i  s      i  s      i  s      i

Student

        i           i           i           i  m a t u r i t a                             
       t t         t t         t t         t                   t                    
      s  i        s  i        s  i        s                    i                  
     o   t       o   t       o   t       o                     t                      
    m    i      m    i      m    i      m                      i                     
   o     t     o     t     o     t     o                       t                      
  d      i    d      i    d      i    d                        i                     
 ě       t   ě       t   ě       t   ě                         t                  
v        i  v        i  v        i  v                          i