Lucie Drlíková (G.2) – Naše škola

Škola? To je místo, kde jsem trávila, trávím a snad ještě trávit nějaký čas budu. Školní docházka je vlastně docela dlouhá etapa našeho života.

Do základní školy jsem přišla jako malá holčička a od té doby už nějaký ten pátek uběhl a ledacos se změnilo. Naučili mě zde číst, psát, počítat, ale i další věci, ať už pro život užitečné, nebo zbytečné.

Už jako malá jsem milovala knížky. Ještě když jsem číst neuměla, předčítali mi maminka nebo tatínek před spaním pohádky nebo různé příběhy. Jakmile jsem se to naučila, začala jsem si číst sama a baví mě to pořád. Protože už jsem jako malá byla zvídavá, stále mě baví zjišťovat nové věci a ráda se něčemu přiučím.

Na začátku páté třídy jsem se od paní učitelky dozvěděla, že je možnost zkusit si přijímačky na osmileté gymnázium. Velmi mne to zaujalo a řekla jsem si, že to zkusím. V den, kdy byly výsledky přijímaček zveřejněny, jsem byla moc šťastná, protože jsem se na gymnázium přece jen dostala. Byl to nejlepší dárek k narozeninám, který jsem si nadělila sama.

Každá škola má své klady i zápory a výjimkou určitě není ani gymnázium. Například učení je tady super, ale obědy nejsou z nejlepších. Většina učitelů, co nás má, je fajn a je s nimi v hodinách i legrace. A ve třídě máme velice dobrý kolektiv. Určitě nemůžu posuzovat, jaké bylo gymnázium před tím, než jsem sem nastoupila, ale podle mého názoru je to perfektní (až na ty obědy)!

Ikdyž mi škola zabírá trochu víc času, řídím se příslovím: „Škola, základ života“ a myslím, že na tom asi něco bude. Zároveň si říkám, že někdy bude ještě určitě hůř. Věřím, že až budu jednou v zaměstnání, budu na roky strávené ve škole ráda a s úsměvem vzpomínat už jen kvůli přátelům, které jsem v tomto ústavu jménem ŠKOLA poznala.