Kateřina Kučerová (absolventka 2019) – Gymnázium = jedno velké dobrodružství

Jmenuji se Kateřina Kučerová a jsem studentkou Gymnázia Šumperk. Nyní mám za sebou skoro čtyři celé roky studia a čeká mě ta největší zkouška, kterou zakončím své středoškolské studium – maturita. Teď bych se ale ráda vrátila na úplný začátek.

Mé dobrodružství na gymnáziu začalo už v deváté třídě, a to když jsem na jaře přišla psát přijímací testy. Když jsem přišla do budovy školy, všechno na mě působilo honosně, vážně. Učitelé gymnázia mě navigovali do třídy, ve které jsem měla psát test. Všude panovala soustředěnost a nervozita. A právě tuhle atmosféru překazila jedna osoba. Byla to paní učitelka Pálková. Do třídy vešla se slovy: „K – krása, L – láska, M – mládí.“ Ve třídě, kde jsem byla, totiž začínala všechna příjmení na K, L nebo M. Paní Pálková byla na můj vkus vtipná, pobavila mě a narušila tak tím nervozitu a stres před testem. Opravdu mi tím pomohla, takže dodatečně děkuji!

Přijímací test jsem zvládla a na gymnázium jsem byla přijata. Do prvního ročníku jsem nastoupila v září 2015. Seznamování se třídou začalo na „goučku“ v Domašově. Na tenhle týden nikdy, opravdu nikdy nezapomenu. Bylo to opravdové dobrodružství. Hráli jsme různé hry. Nezapomenu na to, jak jsme po sobě házeli barvy, honili se a ta barva několik dní nešla umýt. Nejhůře šla smýt z uší a z obličeje kolem vlasů. „Fakt super…“ Ještě týden jsem chodila jako klaun. Na „goučku“ jsme také prošli zkouškou důvěry, když jsme padali ze stromu do náručí svých spolužáků. Také jsme si zahráli Amazing race v Olomouci. Prostě „super“ týden, na který doteď všichni vzpomínáme.

Když jsem přišla po „goučku“ do školy, čekala mě hra Amazing race znovu. Na začátku bylo pro mě gymnázium velké bludiště, neustále jsem hledala správnou třídu, ve které mám právě být. Ptala jsem se starších, kde ta třída je, a oni mě s radostí posílali přesně na druhý konec školy. Párkrát jsem kvůli tomu přišla pozdě do hodiny, což já nerada. Z toho plyne ponaučení pro „prváky“, aby se nikdy neptali starších, natož čtvrťáků na cestu. Jsou pěkně škodolibí…

Učení se na testy bylo samozřejmě také dobrodružství. Několik hodin s rozsvícenou lampičkou, s papíry na stole a s hlavou v dlaních. S pocitem, že se to snad nikdy nemůžu naučit. A vždy jsem se to nějak zvládla naučit, proto jsem také úspěšně došla až do čtvrtého ročníku.

Gymnázium mi neustále dokazuje, že co je pro mě zpočátku nemožné, se pak stává pro mě možným. Studium tady pořád posouvá hranice mých možností a schopností. Tímhle bych povídání o učení a dlouhých dnech, kdy jsem se topila ve skriptech, ukončila. Přešla bych k daleko zábavnějším situacím.

V prvním ročníku mě se třídou čekal lyžařský kurz na Dolní Moravě. Lyžování miluji, takže jsem byla ve svém živlu. Ale čekaly nás i běžky a ty v oblibě nemám, vůbec. Ale mám z nich „super“ zážitky! Prvním je vysedání z lanovky na běžkách…Lanovka se blíží k místu vystupování, připravuji se, už skoro stojím, chvíli jedu, už to vypadá, že to zvládnu, běžky se rozjíždí – a já končím na zemi. Rozhlédla jsem se kolem sebe a viděla jsem, že jsem nebyla jediná, která to nezvládla. Viděla jsem také vlekaře, kteří se nám a našemu vystupování z lanovky smáli. Takhle náš výlet na běžkách začal a pro mě pak i podobně skončil. Náš výlet na běžkách končil uprostřed sjezdovky. Měli jsme na výběr buď vyzout běžky a jít dolů pěšky, a nebo se kopec pokusit sjet. Říkala jsem si: „To zvládnu, přece nejsem srab a nepůjdu po svých?“ Zaujala jsem startovní pozici a rozjela jsem se. Chvíli jsem jela, pak se ale běžky začaly stávat neovladatelnými. Potom už jen bílo a bílo. Skutálela jsem se z kopce, sníh všude a záchvat smíchu, který se nedal zastavit. Byla to velká podívaná pro celou třídu, protože jsem jela mezi posledními a skoro všichni už čekali pod kopcem. No jo, Kučerová, vždycky musí být středem pozornosti J. Ještě teď mi cukají koutky, když si na to vzpomenu.

Ve druhém ročníku nás čekaly exkurze. Já jsem jela na fyzikální exkurzi, protože týden s panem Měšťánkem, to jsem si přece nemohla nechat ujít. TPC, hvězdárna, elektrárny, Kladruby, a to vždy s vtipnými „hláškami“ pana učitele. Opět nezapomenutelný týden!

Třetí ročník patřil sportovně turistickým kurzům, ovšem bohužel nemohu posoudit, jaké byly, protože jsem nikde nebyla, ale z vykládání spolužáků to bylo velké dobrodružství. Měli jsme na výběr z „vodáku“, „turisťáku“, cyklistického a turistického kurzu.

Nyní jsem ve čtvrtém ročníku. Mám za sebou maturitní ples, který jsem za naši třídu tak trochu organizovala. Vymyslela jsem naše vystoupení a zařídila pár dalších záležitostí, týkajících se organizace. Na nacvičování opravdu ráda vzpomínám! Obdivuji kluky, jak do toho šli s odhodláním, nebáli se a všechno zvládli. Opravdu „super“! Maturiťák se povedl a teď už mě čeká poslední, a to největší úkol studia na gymnáziu, zvládnout maturitu. A to teprve bude dobrodružství! Určitě opět posunu své hranice možného. Alespoň v to doufám…

Studování na gymnáziu není nuda. Prožijete se svými spolužáky mnoho legrace, budete mít na co vzpomínat. Stejně jako život, který vám neustále klade nějaké překážky, tak i gymnázium je jedno velké dobrodružství a rozhodně se při studiu nebudete nudit!