Jolana Adámková (G.3) – Óda na G

Germáni jsou naši předci, to se ví, vždyť už jsme velcí. Že jsme národ plný víry, neztrácíme nikdy síly.

Ypsilon a český jazyk poplete nám každý návyk.Vyjmenuj ta slova hladce, ve slohu se vyhni zkratce.

Miluji to, mám to ráda, když mi kantor „jedna“ dává. Pro někoho maličkost, pro jiného je to zlost.

Nic nového pod sluncem, učíme se každý den. Sešity plné zápisků, vypsala jsem propisku.

Á, to je ta třída, co se špatně hlídá. My jsme parta z „gédvojky“, míň kluci a víc holky.

Země česká, domov můj, zpívá se – a rovně stůj. Kdo zná hymnu celičkou, přidá se i s babičkou.

Informací o rychlosti ve fyzice máme dosti. Tlak vzorečkem spočítáme, nad výsledkem nehloubáme.

U cizího jazyka výslovnost se vymyká. Profesorky naše mílé, buďte s námi trpělivé.

Matika je moje smrt, vždyť to známe, nejsem šprt. Počítání není pro mě, souměrnosti a podobně.

Škola slaví výročí, mejdan – ten nám zaručí. Samá hudba, chvíle ticha, proslov čeká, nepospíchá.

Um malířský neovládám, nerada to přiznávám. Nezvládám ani panáčka, natož ptáčka zpěváčka.

Mozart, to byl velikán, z hudby vzešel, též ji psal. Sourozenců víc než dost, musela s nimi být radost.

Pasohlávky, výlet boží, navštívili jsme je v září. Bazény a exkurze, lepší to být nemůže.

Evropa je veliká, však menší než Afrika. Všechny další světadíly na planetě místo sdílí.

Rozum, ten nám nechybí, každý má ty své chyby. Křik, řvaní a ječení, vítejte u nás, vážení.

Když už blížíme se k cíli, sluší se říct v tuto chvíli: „Naše škola, ta se má, po sto letech žádaná!“