Jan Pavelka (absolvent 2019) – Gymnos – nahý?!

Osmiletý kolos. Čtyřletá horká jehla! Připomínáme si sté výročí založení naší školy. Já jako oktaván jsem tedy zažil takřka dvanáctinu její historie. To věru už nějaké dějiny k bilancování jsou. My osmileťáci jsme často nazýváni výstředními divňáky, arogantními hovady, nebo flegmaticky sebestřednými flákači. Z úst našich očekávaných čtyřletých spolužáků často slyšíme i nehorázně pohrdavé označení „géčka“. Přitom mají-li někteří studenti právo na pohrdání, jsme to my. Vždyť my přeci pamatujeme i dobu předgéčkovou, kdy jsme se mohli honosit úctyhodnou římskou číslicí a kdy áčka, béčka a céčka z paralelek byla pouhými máňuškami na základce. Ano, uznáváme, že maličcí primánci, svou bývalou značkou Prima A – oslíci, vstupující do puberty, jsou svým předbíháním, hyperaktivitou a naivitou otravní. My jsme nebyli jiní. Ale dlouhodobý pobyt v tomto ústavu na nás zanechal svoje a přetvořil nás v ostřílené mazáky. Představte si, že maturanti z jiných tříd třeba neznají jména všech učitelů. Troufám si tvrdit, že nenajdete kantora, který nás neučil, nesuploval nebo s námi třeba nebyl na exkurzi. Když jsme složili přijímací zkoušky, začali jsme tlačit do kopce starou, rozvrzanou lokomotivu. Vyfasovali jsme přístupovou kartu a stravenky, školní účet ještě s příponou 1a8 ze starého systému. Jak jsme úmorně, krůček po krůčku, tlačili mašinu výš a výš, byla stále těžší a těžší novými poznatky a zkušenostmi. Avšak ona nám v rukou po cestě také moderněla a získávala nové a nové vybavení. Po čtyřech letech náročného stoupání jsme konečně dospěli na rovinu. Již jsme poznali, kdy je třeba přidat plyn a kdy máme šlápnout na brzdu. Občas jsme možná špatně odbočili, ale byli jsme na vrcholu a věděli jsme, že výš už to nepůjde. Na konci septimy se lokomotiva rozjetého vlaku octla před svahem a my jsme si se školou potřásli pravicí jako s rovnocenným partnerem.Rozjeli jsme se vstříc konečné stanici jménem Maturita, a ač nás leckdo a leccos táhne zpátky, zrychlující se rozjetý kolos už nelze zastavit. Pod jeho koly se melou všichni, kteří nám házeli haluze na koleje.My pak nakonec na konci vystoupíme a jako staří vechtři se slitujeme a podáme ruku těm, jejichž cesta možná byla o polovinu času kratší, ale zato vedla jen strmě vzhůru a po kluzké trati…