Plk. gšt. Karel Hlásný

(22. 10. 1911 – 20. 11. 1982)

Narodil se v Bludově, kde také prožil své dětství. Nastoupil na Reálné Gymnázium v Šumperku, které absolvoval v roce 1929, následovalo studium na Vojenské akademii v Hranicích. Kromě těchto studií navštěvoval také řadu dalších vysokých škol se zaměřením na vojenství či ekonomii.

V roce 1929 nastoupil na povinnou vojenskou službu u lehkého dělostřelectva (Bratislava) a v roce 1934 se stal důstojníkem. Po obsazení Československa Německem se Karel Hlásný zapojil do akcí a organizací v rámci protinacistického odboje v Praze. V prosinci roku 1939 z Československa uprchl a zapojil se do armády formované ve Francii, kde se stal velitelem dělostřelecké baterie. Po kapitulaci Francie  byl evakuován do Velké Británie.

Během pobytu v Anglii se stal příslušníkem Československé obrněné brigády v hodnosti kapitán, pokračoval ve studiu ukončené paradesantním výcvikem (Polská válečná škola v Peebles- Skotsko) a následně byl převelen k bojovým jednotkám do Ruska. Na ruské území se dostal v listopadu 1943, kde byl krátce velitelem pěší výcvikové roty (Buzuluk). V lednu 1944 byl pověřen výcvikem „Druhé československé paradesantní brigády“ – cca 2800 parašutistů  (jako náčelník operačního oddělení brigády) a v červnu 1944 byl ustanoven náčelníkem štábu této parabrigády, se kterou se účastnil bojů v Karpatech (Dukla). Koncem září 1994 byla parabrigáda postupně letecky vysazována na pomoc Slovenskému národnímu povstání (SNP), Karel Hlásný přiletěl na  Slovensko v noci 6.10. 1944, po konečném vítězství  u Dukly. Po vojenské porážce SNP přešla parabrigáda na partyzánský způsob boje,, při kterém byl Karel Hlásný v Nízkých Tatrách těžce raněn (30.11.1944). A potom až do osvobození, pod cizím jménem ilegálně léčený v Němci obsazené nemocnici v Podbrezové.

Po válce, v srpnu 1945 byl Karel Hlásný povýšen do hodnosti podplukovník, absolvoval studium ve Vysoké válečné škole v Praze a v říjnu 1946 (ve věku 35 let) se stal podplukovníkem generálního štábu ČSLA. V této hodnosti se tehdy stal druhým nejmladším z našich důstojníků, pokud se týká pozemního a výsadkového vojska (ještě mladším byl Bohumír Lomský). Jeho kariéra pokračovala jmenováním do funkce náčelníka štábu 1. čs. obrněné divize v Praze. Již koncem roku 1947 byl však Karel Hlásný zbaven všech vyšších funkcí v armádě, stalo se tak po jeho kritice poměrů v SSSR.  Následovala řada líčení, soudů a vyšetřování, nakonec ho ale obvinění před Nejvyšším vojenským soudem zbavili. Tím však komunisté neskončili a pokračovali v jeho dalším sledování a vyšetřování. Nakonec Karel Hlásný uprchl z Československa do americké zóny v Německu, kam se dostal v listopadu 1948. Zde pracoval v řadě státních organizací, než se rozhodl pro odjezd do Austrálie v roce 1950. Zde vystřídal množství pracovních míst – od dělnické profese až po účetního na obrovské dobytkářské farmě. Potom následoval odjezd na Havajské ostrovy, kde se stal permanentním rezidentem USA. Přestěhoval se do Kalifornie, žil v Monterey kde jako instruktor působil (od září 1952 do konce roku  1979) ve Vojenské jazykové  akademii Pentagonu. Podařilo se mu dostat z Československa jeho snoubenku (Eva Marholdová), výměnou  za špionážní informace pro československou rozvědku při OSN (jako dvojitý agent). Zemřel v Monterey v roce 1982, kde byl s vojenskými poctami pohřben.

V roce 1991 byl Karel Hlásný rehabilitován  a povýšen do hodnosti plukovník in memoriam. Stojí za to ještě připomenout, že byl o něm natočený televizní film (2001) s názvem „Srdce do Monterey“, což je možné shlédnout na YouTube.

Za působení ve druhé světové válce byl  vyznamenán celou řadou medailí domácích i zahraničních. Za všechny uvádím např. Československý válečný kříž 1939 (třikrát), medaili Za chrabrost (dvakrát), medaili Za zásluhy I. Stupně, jugoslávský řád Partyzánská hvězda II. třídy atd..

Zpracovali Anna Konečná (4.A) a MVDr. Josef Hlásný,CSc. (Bludov)