Zatímní správce ústavu Ladislav Fiala byl dekretem prezidenta jmenován ředitelem ústavu.

Poprvé se na škole rozdávalo vysvědčení! Zároveň proběhla Husova slavnost a o významu J. Husa promluvil žactvu profesor František Bayer. Téhož dne začal i zápis a přijímací zkoušky do I. třídy.

Až do 15. prosince byly pro zimu a panující mrazy vyučovány pouze 3 třídy, čtvrtá mívala volno. V jedné třídě byla totiž železná kamna, sestavená školníkem ze dvou rozbitých, která nevydávala dostatek tepla.

Ředitel ústavu Ladislav Fiala byl zatčen a dopraven vlakem do vazby ke krajskému soudu v Olomouci pro podezření z účasti na prosincovém hnutí komunistickém. Následně byl 26. 12. suspendován z úřadu a prozatímním správcem ústavu se stal prof. František Bayer. Po propuštění z vazby se L. Fiala do Šumperka vrátil, ale suspendace platila nadále. Nakonec byl v roce 1924 přeložen na reálku do Chotěboře.

Na škole začala vyučovat první žena. Marie Straková byla ustanovena vedlejší učitelkou vyučující nepovinnému předmětu Ženské ruční práce.

Z ústavu odešel do Prahy („maje tam choť“) oblíbený profesor František Böhm. Česká šumperská společnost nerada jej ztrácela; uspořádal 2 zábavné večírky, zpíval, skládal písně, účinkoval na jevišti, hrál dětem loutkové a maňáskové divadlo, jako učitele jej hodnotili velmi dobře. Ztráty kvalitních vyučujících byly citlivé, na vyhlašované konkurzy se často nikdo ani nepřihlásil, zájem o práci v německém pohraničí nebyl zrovna velký. Neustále se řešily personální otázky.

Ve škole vykonal inspekci p. Dr. Ondřej Brauchstätter ve funkci zem. šk. inspektora. V I.a a II.b vyučoval sám, ježto zatímní profesor Josef Bouček měl právě svatbu. Z toho důvodu měla volno i třída II.a. Bouček bydlil pak s chotí v místnosti naproti ředitelně v I. podlaží, která byla novomanželům kuchyní, salonem i ložnicí.

Konaly se školní výlety. Kam se chodilo? Do Kout, na Červenou horu, Vozku, Kol(d)štejn, do Sobotína, na Františkovu myslivnu, na Praděd nebo na Nový hrad u Českého Bohdíkova. Ten den měli krásné počasí. Vycházek se účastnil i školník a manželky profesorů. V dalších letech se začalo cestovat i dál: na Kralický Sněžník, na Bouzov, do Babiččina údolí u Náchoda, na Macochu do punkevních jeskyň, dokonce i do Brna nebo na Helfštýn a do Beskyd (Radhošť, Pustevny, Rožnov).

Definitivní místo školnické obdržel jistý Vladimír Vlček, legionář. Pocházel z Kuříma u Tišnova, ženat s Ruskou, jedno dítě (shoda jména s pozdějším ředitelem školy v období 1998 – 2011 je zábavná a čistě náhodná). Pro řádný chod školy bylo jmenování školníka důležitou událostí. Výpomocný školník Josef Tichý dostal výpověď, nechtěl se však vystěhovati z bytu.

V pouhých 33 letech dokonal svoji životní pouť pan Edvard Kubíček, řídící učitel české obecné školy v Šumperku. Byl to on, který přišel s myšlenkou založit v Šumperku českou reálku a nejvíce se o provedení záměru staral. Tento energický národní buditel spoluzakládal také české menšinové jednotřídky ve Frankštátě (Nový Malín), Vikýřovicích, Raškově a Temenici.

Československý Červený kříž zaslal škole 70 metrů flanelu, ze kterého žákyně v ručních pracech ušily 19 spodků se živůtky a 22 sukní se živůtky. Témuž účelu, t. j. Ruské pomocné akci, věnovali žáci 50 K, výtěžek loutkového divadla jimi sehraného. Šlo o vládní humanitární akci na pomoc emigrantům z Ruska, prchajícími před bolševismem.

Z důvodu vyhlášené mobilizace se přestalo úplně vyučovat, protože v prostorách školy byla umístěna 3. polní rota pluku č. 13. V dalším týdnu se učilo střídavě ve 2 třídách v zapůjčených místnostech státní školy obecné, ostatní třídy měly volno. Vojsko opustilo ústav 8. listopadu a tak zase mohlo začít pravidelné vyučování.

Olomoucký odbor Ústředního spolku čsl. profesorů podnikl zájezd do Šumperka. Účastníci si prohlédli školu, besedovali s vyučujícími a podnikli výšlap do Losin. V červnu ve škole přespali po svém koncertě členové zpěváckého spolku „Vlastimil“ z Litomyšle, s nimiž se pak šlo na zdařilý výlet na Praděd. Šumperská reálka se snažila navázat výraznější kontakt s českým vnitrozemím a zmenšit svoji izolaci.

Začal se vyučovat těsnopis, výuku vedl prof. Bayer. Zájem byl i o později zavedený nepovinný předmět Ruský jazyk.

Zahájen dvouměsíční kurz pro dívky o slušném chování, pořádaný ženským odborem Národní jednoty v Šumperku. Úterní dvouhodinové přednášky v jedné ze školních místností navštěvovaly zejména naše žákyně. V lednu pak následovala přednáška Dr. O. Reisse „O pohlavním životě ženy“ pro ženský dorost s dobrovolnou účastí v odpoledních hodinách.

V Saxingerově biografu se žákům předváděl poučný film o tuberkulóze, český výklad měl ředitel zdejšího sanatoria MUDr. Otokar Reiss. Volné lístky pro žáky a profesory zaslala okresní nemocniční pokladna. Jde o první zaznamenanou návštěvu školy v místním kině. Později neúnavný propagátor zdravotnické osvěty Dr. Reiss žákům přednášel také o očkování.

Poprvé se konal zájezd žáků na divadelní představení. Jelo se na odpolední představení pro studenty „Radúz a Mahulena“ do Olomouce. Akci vedl profesor Rudolf. V roce 1925 se navázalo představením Evžen Oněgin.

Za krádež elektrické lampičky spolužákovi byl ze školy vyloučen Z. Zatloukal z I. třídy. V červenci byl vyloučen další žák (z III.b) pro krádež rysů spolužákům.

Konala se smuteční slavnost za nedávno zavražděného ministra Dr. Aloise Rašína. Význam jeho života a smrti ocenil před shromážděným žactvem v kreslírně Dr. František Rudolf. Potom zazpívány národní hymny.

Na náklady Ministerstva sociální péče byl ve škole otevřen kurz IV. třídy občanské školy. Přihlásilo se 10 válečných invalidů – kancelářských úředníků – a 10 neinvalidů a vojáků. Výuka probíhala 3x týdně od 5 do 8 hodin.

Osmnáct žáků podalo žádost za osvobození od povinného vyučování katolickému náboženství. Žádosti bylo vyhověno.

Došlo oznámení zemské školské rady, že bylo ministerstvem zahájeno jednání mající za účel získat souhlas příslušných ústavních činitelů k provedení novostavby pro českou státní reálku v Šumperku (pronájem severního traktu v „robotárně“ byl časově omezen původně na pět let). Zároveň bylo ministerstvem školství a národní osvěty zahájeno žízení ve věci postupného otevření vyšších tříd.

Ministerstvo školství a národní osvěty povolilo, aby šumperský ústav byl postupně vybudován jako ústav úplný – rozšířením o třídu pátou ve šk. roce 1923/24 a v dalších letech o třídu šestou a sedmou.

Celá škola se účastnila připomínky 5. výročí prohlášení naší státní samostatnosti. Žáci vykonali sbírku pro XIII. Dětský den, která vynesla 305 Kč 55 haléřů, načež odešli v průvodu na náměstí, kde se připojili k veřejné oslavě národního svátku.

Tři profesoři reálky obdrželi od ministerstva školství finanční výpomoc ve výši 1000 nebo 1500 Kč. Šlo fakticky o první udělení odměn vyučujícím v historii školy. V průběhu školního roku získala mimořádnou odměnu v různé výši většina učitelského sboru.

Státní studijní podporu ve výši 400 Kč obdržel Jaroslav Uhlíř, žák V. třídy. Šlo spíše o výjimku, neboť podpory žákům byly obecně velmi slabé. Většina žáků pocházela z nemajetných rodin a na Šumpersku nebyla zámožnější česká instituce, která by se o stipendia pro žáky starala. Dvě malé nadace a nízká podpora od státu nestačily potřebám. V tomto školním roce bylo podpořeno jen 19 žáků z celkových 269, obvyklá suma činila 200 Kč, peníze většinou přicházely od České matice školské.

Během dvou dnů bylo provedeno první zaznamenané fotografování žactva ve svých třídách.

Ministerský rada Rudolf Neuhöfer si prohlédl staveniště českých státních škol v Šumperku, nynější umístění reálky a budovu německého reálného gymnasia. Prohlásil, že novostavba reálky bude hotova tak, aby se vyučování v ní mohlo zahájiti ve školním roce 1926/27 (k naplění tohoto prohlášení došlo nakonec až o pět let později).

Poprvé vystoupily na veřejnosti zpěvnými čísly žákyně školy. Stalo se tak v rámci „Smetanova koncertu“ v sále Vojenského domova. Škola začíná být víc vidět na veřejnosti a členové profesorského sboru se zapojují do osvětové činnosti na Šumpersku (v Sokole, v Klubu českých turistů, v knihovnictví, v amatérském divadle a dalších uměleckých aktivitách, ve formě přednášek na nejrůznější témata nebo vzdělávacích kurzů pro veřejnost apod.)

První zaznamenaná účast žáků školy na tělocvičných závodech! Šlo o lehkoatletické závody v Zábřeze, pořádané místním gymnáziem a za účasti ještě družstva z litovelského reálného gymnázia. Tým školy, složený s kvintánů, skončil jen těsně třetí za svými soupeři, ústavy to úplnými. Žák Antonín Polášek cvičil v družstvu litovelském, poněvadž jim jeden člen chyběl. Na škole se začíná pěstovat lehká atletika.

Došla zpráva o v květnu vykonané inspekci. Konstatuje se, že: „profesorský sbor pracuje za okolností zvláště nepříznivých. Je to způsobeno jak nevhodným a nedostatečným umístěním ústavu a nedostatkem učebních pomůcek, tak slabší přípravou žactva, které z valné části nemělo příležitosti navštěvovati od počátku své školní povinnosti řádně zřízené české školy obecné…. Přes tyto potíže dík horlivé práci profesorského sboru jsou vyučovací výsledky na ústavu zcela uspokojivé“.

Žactvo si připomnělo 500. výročí smrti Jana Žižky a 10. výročí utvoření ruských legií. Proslov měl Dr. Karel Velebil v kreslírně. Později, 7. 3. 1925, škola oslavila také 75. narozeniny prezidenta republiky T. G. Masaryka, kde Dr. Velebil vykreslil Masaryka jako vzor člověka od mládí dychtícího po vzdělání ducha i srdce, jako člověka hledajícího vědecké pravdy a bojujícího proti politice křivdy, falše a násilí. Největším projevem vděčnosti za vše, co Masaryk vykonal, bude učinit ho svým vzorem. Na závěr takových shromáždění se zpívala státní hymna.

Škola poprvé pořádala veřejnou hudební a tělocvičnou akademii, převážně pod vedením profesora Jana Springera. Kromě zpěváků účinkoval v premiéře i studentský orchestr, který předtím ve škole nacvičoval 2x týdně. Akce se konala v sále „Vojenského domova“ v kasárnách, na programu byly kusy od B. Smetany (Proč bychom se netěšili), A. Dvořáka, P. Křížkovského a dalších. Tělocvičné číslo mělo název „Nad Tatrou se blýská“. O 2 dny později žáci veřejně předvedli poprvé divadelní představení – veselohru „Cop“.

Proběhla poslední část „Majales“ s programem převážně sportovním, přičemž většinu čísel si připravili a nacvičili žáci sami mimo hodiny tělesného vyučování. Návštěvníci mohli vidět např. prostná s tyčemi, cvičení na nářadí nebo národní tance. Žáci zajistili i stoly a lvice, pódia pro hudebníky, výzdobu, stánky, věcnou loterii a hry; buffet zajistili „matinky“. Výtěžek 5385 Kč byl ponechán pro podpůrné fondy ústavní a dar 200 Kč putoval ústavu pro výchovu zmrzačených v Král. Poli.

Škola přišla tragicky o žáka nejvyšší třídy Aloise Rupricha, kterého společně s jeho sestrou zabil blesk, když se schovávali v bouři pod nízkým stromem. Kromě toho v únoru nečekaně zemřela výborná žákyně Anna Leharová z Bludova chorobou mozku. Pohřby se konaly za velké účasti žáků i profesorů, za školu mluvil prof. Springer. Úmrtí z řad žáků postihovalo školu každý rok aspoň jedenkrát, přičemž obvyklou příčinou byla tuberkulóza. Většina žactva pocházela z chudých poměrů.

Na následky válečných zranění z italské fronty, kdy byl po výbuchu miny zasypán kamením, zemřel profesor Josef Vrzal. Utrpěný úraz se i po letech projevoval nezhojitelnou nemocí mozku, profesor postupně pozbyl zraku a řeči a ze zdravotní dovolené se nakonec již nevrátil.

Ženský odbor Národní jednoty v Šumperku daroval žactvu 5 párů obuvi a také 4 kusy na míru ušitých obleků pro vybrané žáky. Odbor poskytoval oblečení pro nejchudší studenty.

Studenti uspořádali čajový večírek u příležitosti ukončení studentských tanečních hodin. Poprvé je tak zaznamenáno, že žáci ústavu chodili do tanečních! Konaly se jednou týdně v sále Dělnického domu na Lessingově třídě.

Své funkce se ujal nový trvalý správce ústavu, František Haderka, předtím profesor čsl. státní reálky v Olomouci. Dosavadní správce profesor František Bayer odešel do Olomouce.

Došlo k oficiálnímu založení podpůrného spolku pro chudé studující české reálky. Členy se stávali příslušníci české menšiny v Šumperku a zámožnější občané z venkova, základní vklad činil 5 Kč. Spolku finančně pomáhala Matice školská v Olomouci. Už od počátku října 1925 se pokusně začínalo se stravováním žactva zdarma jak v domácnostech, tak i v Národním domě.

Uskutečnily se první písemné maturitní zkoušky, v průběhu pěti dnů. Byly 4 nedostatečné z češtiny, po 1 z němčiny, deskriptivy a francouzštiny, velmi dobrých celkem 24. Svatý týden proběhl začátkem června.

Škole došla mimořádná dotace na učební pomůcky za rok 1925 ve výši 26330 Kč. Částka to byla pěkná a přispěla ke zlepšení vybavení, které stále nebylo na patřičné úrovni. Mimořádné dotace v přibližně stejné výši přicházely i v dalších letech.

Začaly první ústní maturitní zkoušky v dějinách školy. Předsedal jim z. š. inspektor František Nepustil, zkoušenců bylo 34 (z toho 5 dívek). S vyznamenáním prospělo 8, celkově uspěli všichni. Materiál byl velmi různorodý, věkově (od 17 do 23 let) i schopnostmi, takže mnohdy musili býti jak předseda, tak i komise, velmi trpěliví. Maturovalo se v kreslírně, ostatní třídy měly během maturit volno.

V platnost vstoupilo nemocenské pojištění státních zaměstnanců. Do konce října tohoto roku byly ve škole vydány jen 2 poukázky k lékaři. Dle zápisu v kronice: „Profesoři by spíše potřebovali klimatického a lázeňského zotavování než běžné pomoci lékařské.“

Ředitel školy navštívil v Praze architekta profesora Aloise Dryáka, kterému bylo zadáno vypracování plánů na novostavbu reálky v Šumperku. Dohodl se s ním na menších úpravách ve stávajících plánech a představách o uspořádání budovy.

Ředitelství školy převzalo psací stroj, který dostalo výnosem zemské školské rady, s komentářem „Ústav ještě nutně potřebuje telefonu.“ Toto přání se splnilo v lednu 1927, kdy reálka obdržela telefonickou stanici s číslem 120.

Po provedení dodatečného zápisu byl počet přijatých do prvního ročníku pouhých 20 žáků (v sedmi třídách studovalo celkem 217 žáků). Správce školy Haderka viděl několik příčin tohoto stavu: nástup slabých válečných ročníků, dostatek měšťanských škol v okolí i omezenou možnost uplatnění. Ideálním typem školy pro Šumperk by mělo být v budoucnu reálné gymnázium.

O usnesení zemské školské rady z tohoto dne se ve škole hodně jednalo, protože se týkalo přetěžování žactva. Celkem došel sbor názoru, že „přetěžování ve škole není, protože požadavky jsou již tak zredukovány, že přetížení jest vyloučeno“. Jmenovány byly různé rušivé vlivy na výuku, mezi nimi zejména mimoškolní aktivity (sport, klima, nedostatek zájmu rodičů, vedlejší předměty).

Výnosem zemské školské rady byl opět zaveden počátek školního vyučování o 8 hodině ranní. Již o něco dříve se ve školní kronice konstatuje, že počátek vyučování o půl deváté se pro zdejší ústav ukázal neudržitelným.

Ústavu byla povolena jedna uklízečka na dobu určitou a plný úvazek. Škola najala Marii Hlavatou z Temenice za 18 Kč denně. Nečistot je mnoho, poněvadž žáci zůstávají v budově po vyučování.

V rodině školníkově vypukly spalničky. Ukázalo se, jakou obtíží jsou rodinné byty s týmž vchodem a touž chodbou, jakou má škola. Byt byl 2x dezinfikován formalínem a uzavřen na 3 neděle pro žáky, kteří tam docházejí pro školní potřeby. Jesť kuchyně školníkova bytu zároveň služební místností i prodejnou papíru.

Na ústavě řádila mezi žactvem chřipka tou měrou, že úřední lékař nařídil školu na týden uzavřít – nemocných bylo 56 žáků (z 217), epidemii se tím podařilo zastavit. Nemocnost však byla vysoká i později a předmětem kritiky se stala vysoká absence žáků ve výuce ve výši 37,1 hodin na žáka celoročně. Ředitel konstatuje, že omlouvací praxe na ústavě jest laxní a bude nutno učiniti vše proti zlořádu chození za školu.

Začala třídenní výstavka české knihy, na popud ústavu realizovanou jednou šumperskou firmou. Výstavku přijali studenti s opravdovým zájmem a někteří dlouho po dovoleném čase zůstávali, hladově prohlížejíce a listujíce v krásných svazcích. Jest viděti, jak bychom v Šumperku potřebovali českého knihkupce a že v našem studentovi zájem o knihu nevymizel.

Třídenní inspekci dokončil zemský školní inspektor Fr. Kouba, který vytknul řadu nedostatků. Ředitel v reakci mj. konstatoval, že ústav se 75% přespolního žactva, na něž působí publikum ve vlacích a vesnice, jest velmi tvrdým problémem, má-li opravdu býti střední – výběrovou – školou. Stojí práci v cestě též blud, že dětem hraničářů se všecko musí darovat, chodí-li do české školy. Musí se podařiti proměnit ducha ústavu na opravdovou vychovatelnu a vzdělavatelnu mládeže.

Skončily maturitní zkoušky, po loňské premiéře tentokrát hodnocené jako ne příliš vydařené, s horšími výkony. Výsledek maturit byl, dle mínění ředitele, zaviněn i nedbalostí třídy, jež hřešila na předchozí rok (kdy maturitu udělali všichni) a spoléhala, že musí krásně projít.

Kromě rozdávání vysvědčení se ředitel školy vypořádával s upozorněním cizích lidí na zlořád, táhnoucí se několik let. Totiž, že žáci vyšších tříd jsou zvyklí po rozdání vysvědčení navštěvovati šumperské hostince. Protože se tentokrát několik žáků úplně opilo, provedl ředitel předběžné vyšetřování a na začátku dalšího školního roku provinilce potrestal 2 – 4 hodinami detence. Přísnost tato nesla ovoce.

Žákyně Sylva Hamplová upadla na chodbě školy tak, že si přerazila 2 přední zuby. Pojišťovna Slavia slíbila hraditi lékařský účet do 250 Kč. Ústav letos pojistil u tohoto podniku 128 žáků a zdarma celý sbor.

Iniciativou ředitelství se na ústavu začalo prodávat mléko žactvu v lahvích po 1/4 litru za 60 haléřů, v chladných měsících mléko teplé. Celkem se vypilo 488 lahví v únoru, 1916 v březnu, 701 v dubnu, 1046 v květnu a 365 v červnu, tj. celkem 4516 lahví. Z 10 haléřů zdražení dostával 2/3 školník a 1/3 byla schovávána pro chudé žactvo, které koncem roku dostalo asi 700 lahví zdarma. Mléko dodávala německá mlékárna v Šumperku (žel, bez úředních zkoušek produktu).

Uskutečnila se zdařilá porada s rodiči, kterých se na pozvání dostavilo přes 80. Referovalo se o účelu schůzek s rodiči, o reformě reálek za účelem propagace možné změny ústavu na reálné gymnázium. Rodiče se domáhali nové schůze za měsíc (skutečně proběhla) a sami také uváděli řadu námětů na zlepšení kázně, zejména u žáků přespolních.

Ministr veřejných prací podepsal akt, jímž byla zadána novostavba české státní reálky v Šumperku. Zadány byly práce zednické, nádenické, tesařské a jiné, hlavní objem prací spočíval na firmě Ing. Sychrava a Wittner z Olomouce.

Stavitelům byl předán pozemek k výstavbě nové hlavní budovy školy, o třináct dní později (22. 7.) začala výstavba nové budovy školy zemními pracemi a již v srpnu se přikročilo k betonování základů. Do zimy se novostavba dostala jen místy do 1. patra, ukončen – ale nepokryt po celou zimu – zůstal ředitelský domek.

Slavnostněji než jiná léta bylo oslaveno desáté výročí státní samostatnosti. Proslovy měli ředitel a prof. D. Velebil. Žáci podnikli také sbírky na Dětský den (mezi sebou i mezi publikem), jež vynesly 981, 85 Kč, tedy skoro čtyřikráte tolik, než jindy. Horlivým dostalo se vkusných diplomů od Okresní péče o mládež v Šumperku.

Bylo oslaveno (desáté) jubileum Polska, 18. listopadu jubileum Lotyšska, 1. prosince SHS (tento rok byl bohat na jubilejní oslavy spřátelených států). Stalo se to vždy tak, aby žáci z oslavy co nejvíce profitovali. Poslední oslava (SHS) např. byla spojena s přednáškou o Jugoslávii, provázenou promítanými obrazy.

Došlo k zavedení přikrmování žactva mlékem podle norem stanovených Okresní péčí o mládež. 219 žáků dostávalo mléko zdarma, 30 žáků za 1/2 cenu 1/4 litru mléka 1x týdně.

Po vyčerpání zásob uhlí musel nakonec ústav zastavit vyučování ve všech třídách až do 1. března, přičemž už předtím zuřila silná chřipková epidemie. Silné mrazy (až -36 °C) natropily škole mnoho škody. Ústav byl bez vody, vodovody zamrzly neb na chodbách bylo v 10 hod. dopoledne až mínus 8 °C mrazu! Omezení dopravy si vynutilo krácení vyučování i po obnovení výuky.

Ředitel ústavu František Haderka byl tohoto dne na recepci u presidenta republiky v Praze.

Vynesením Ministerstva školství a národní osvěty dostal profesor Svatopluk Štech cestovní stipendium 3960 Kč na studijní cestu po Německu. Je to již druhé stipendium na ústavě. Vloni Dr. K. Velebil získal 5200 Kč cestovního stipendia na cestu do Itálie a Řecka.

Ministerstvo školství a národní osvěty svolilo, aby šumperský ústav byl postupně měněn v české státní reálné gymnázium. Od 1. září se pak úřední název ústavu změnil na Státní reálné gymnázium v Šumperku, přičemž „změna jest výsledkem usilování rodičů žactva, tlumočeného nadřízeným úřadům rezolucí… Není pochyby, že do Šumperka patřil již dávno jiný typ střední školy, připouštějící své absolventy jak na techniku, tak na university“.

Novostavbu školy si prohlédl p. vrch. odb. rada Dr. Hrazdil z Ministerstva školství a národní osvěty. Bylo ujednáno vypustiti v traktu tříd celé jedno patro, neb reálné gymnázium potřebuje méně místností než reálka. Vynechána byla i věž, původně projektovaná nad vchodem. Stát takto uspořil přes 500.000 Kč.

V Šumperku proběhly studentské lehkoatletické závody o putovní cenu ženského odboru Národní jednoty. Závodilo se v běhu na 100 metrů, vrhu 5 kg koulí, skoku vysokém i dalekém, jakož i ve vrhu diskem. Mimo soutěž byl hrán „wolleyball“. Přijeli studenti z olomouckých škol a zábřežského gymnázia. Závodníci reálky v Šumperku byli handicapováni účastí na věnečku večer před závody, ale i jinak byli slabě připraveni.

Obydlen byl obytný domek ředitelův v sousedství hlavní budovy školy.