Byla podána oficiální žádost o zřízení školy na Ministerstvu školství a národní osvěty. Žádost sestavil Edvard Kubíček, řídící učitel české školy obecné v Šumperku a člen šumperského Národního výboru. Podepsalo ji 14 starostů všech českých obcí šumperského okresu.

Ministerstvo školství a národní osvěty svolilo, aby byla, počínaje školním rokem 1919-1920, v Šumperku zřízena reálka s českým jazykem vyučovacím; správcem školy jmenován profesor zábřežského gymnázia Ladislav Fiala, což mu bylo oznámeno telefonicky 14. září.

Během dvou dní byl proveden vůbec první zápis do nově zakládané školy. Zapsalo se 76 žáků, z toho 51 chlapců a 25 dívek! Přímo z Šumperka pocházelo 28 přijatých, 7 z přilehlých německých obcí, ostatní byli „přespolní“. Do německých škol chodilo před vznikem reálky 39 žáků, kteří ale byli všichni Češi, byť s různou úrovní češtiny. Podmínku ze zakládající listiny, hovořící o nutnosti přijmout do I. třídy nejméně 35 žáků, škola pohodlně splnila.

Byla založena Kronika státní reálky v Šumperku. Je psána kompletně ručně, pokrývá téměř celé meziválečné období i první rok poválečný. Mimo psaný text obsahuje fotografie, výstřižky z dobových novin nebo letáčky k jednotlivým důležitým akcím.

Zahájení vyučování v čerstvě zřízené škole! První školní den a začátek 100-leté tradice. Začalo se nikoliv v pondělí, ale ve středu. Vyučování probíhalo nejdřív nouzově v jediné místnosti německého ústavu pro hluchoněmé děti (dnes III. ZŠ), bez učebnic a bez lavic, později žáci seděli na dětských lávkách přinesených z koupelny.

První 3 týdny vyučoval ve škole její ředitel Ladislav Fiala všechny hodiny sám! Až od 6. října nastoupil na ústav profesor Bayer a na konci října další dva výpomocní učitelé a vedlejší učitel pro zpěv. To už stačilo na výuku v plném rozsahu. Od 7. října se začalo vyučovat v paralelkách.

Konečně dorazily řádné lavice. 40 kusů dvojmístných lavic úplně vyplnilo dvě místnosti v ústavu hluchoněmých. Skončil tak poněkud nouzový režim, kdy se při výuce sedělo na lavicích přinesených z koupelny. Začátky byly opravdu spartánské.

Doplnil se učitelský sbor pro první školní rok. Tvořili ho: Ladislav Fiala – zat. správce, František Bayer – zat. profesor, Josef Balcar – železniční inženýr, výpomocný učitel, Jindřich Ptašinský – farář v Kopřivné, výpomocný učitel a Bohumír Minář – vedlejší učitel zpěvu a učitel obecné školy v Šumperku. Josefa Balcara vystřídal v únoru Leonard Beneš, zál. poručík 13. pluku. Fluktuace v učitelském sboru, který se postupně rozšiřoval, byla v dalších letech značná a kvalitě výuky nepomáhala.

Žactvo zúčastnilo se korporativně tábora na náměstí. Při pochodu na náměstí byl jeden žák zezadu hozeným kamenem zraněn na hlavě.

Stěhování z „hlucháku“ do severního traktu zemské donucovací pracovny (zvané „robotárna“). Roční nájem činil 10000 Korun. 16. prosince dorazily konečně i tabule a katedry. Obtížné podmínky na začátku existence školy popisuje vyučující Jan Springer v pozdějším článku „Počátky české státní reálky v Šumperku“. Někteří vyučující například bydleli ve sborovně nebo v pronajatých pokojích bez kamen.